Archiv pro měsíc: Duben 2020

Jak může rodičovský spolek pomoci rodičům i škole?

Školy jsou od poloviny března uzavřené a současná situace klade vysoké nároky na děti, rodiče i učitele. Všichni se učíme, jak zvládat vzdělávání dětí v mimoškolním prostředí, rodiče se ho snaží skloubit s vlastní prací nebo podnikáním, učitelé berou ohled na potřeby jednotlivých rodin.

Jak nám všem může pomoci fungující rodičovský spolek?

Na to jsme se zeptali Jany Neumajerové, místopředsedkyně Spolku Montessori cesta při ZŠ a MŠ Na Beránku v Praze, a Mirky Kellovské, zástupkyně ředitele pro program Montessori na téže škole.

Jak se rodiče, s nimiž v rámci spolku komunikujete, obecně vypořádávají s nastalou situací, kdy jsou školy do odvolání zavřeny?

Jana:

Myslím, že se nijak nevymykáme ostatním rodičům. Přes prvotní obavy a strach z nečekané situace, následné překotné sdílení informací, návodů, doporučení a přemíry aktivit a úkolů jsme dospěli do klidnějšího období, kdy si děti i rodiče zvykli na způsob zadávání a odevzdávání školní práce a domácí soužití. Našli jsme si svůj řád, ale zároveň se těšíme, až se škola otevře a potkáme se „naživo“ v ranní kavárně deváťáků.

Jak s rodiči komunikuje rodičovský spolek a jaké formy komunikace volí škola? Co se vám nejvíce osvědčuje a co naopak nedoporučujete?

Mirka:

Škola komunikuje prostřednictvím sdílených dokumentů v gmail doméně zsmontesori.net, kde má každé dítě zřízen od nástupu do školy účet. Kromě toho komunikujeme s dětmi cestou konferenčních hovorů na ZOOM nebo individuálně na Hangouts v účtech dětí. Rodičům je od prvního dne nabídnuto, že mohou kdykoli zatelefonovat, což hojně využívají. U nejmladších dětí, od 1. do 3. ročníku, se paní učitelky rodičů i dětí každý týden ptají formou dotazníku, co jim vyhovuje a nevyhovuje, kam se děti posunuly v práci atd. Každý týden potom zpětnou vazbu vyhodnocují a  podle informací zapracovávají do následujícího týdenního plánu pro děti (i pro rodiče). Rodiče vzájemně sdílejí fotky do třídních sdílených alb a děti spolu komunikují také prostřednictvím výše uvedených aplikací.

Jana:

Při komunikaci s rodiči využíváme výhody G Suite, jsme ve spojení přes emaily, sdílené dokumenty a meety, telefony, sociální sítě https://www.facebook.com/MontessoriCesta/, web spolku  https://montessoricesta.cz/ . Výzvou pro nás bylo uspořádání členské schůze spojené s hlasováním pro všech 284 členů spolku – příprava hlasovacích formulářů, setkání 32 členů výboru spolku přenesená do meetu, vyhodnocení, zasílání zápisů, rozesílání hlasovacích kódů všem členům spolku, atd. 

Velmi se nám osvědčilo, že má každá třída zvolené své delegáty ve vedení spolku. Tito rodiče mají kontakty na ostatní rodiče z celé třídy a jsou důležitou spojkou v komunikaci v rámci třídy i mezi třídou a vedením spolku. Část věcí, které rodiče potřebují prodiskutovat, tak řeší např. jen ve své třídě mezi sebou nebo se svým učitelem. Pokud je téma důležité pro všechny rodiče, pak se přes delegáty tříd dostane do celého spolku. 

Velkou výhodou pro jakoukoliv komunikaci  mezi rodiči je to, že na začátku každého školního roku se ve třídách konají adaptační pobyty. Cca poslední čtyři roky se konají přímo ve škole, na jedno odpoledne je připravený společný program pro všechny děti, jejich sourozence i rodiče ze třídy. Rodiče mají šanci se navzájem poznat. Přispívá tomu i organizace dětí ve trojročích, tzn., že každé září se ve třídě vymění pouze 1/3 dětí a jejich rodičů, nově příchozí se stávají součástí již fungující komunity.

Už před uzavřením školy jsme věděli, že se můžeme na učitele kdykoli obrátit s jakýmkoli dotazem, máme k dispozici jejich maily, čísla mobilu a vědomí, že komunikaci z naší strany očekávají. Nově dostaly děti k dispozici i telefonní číslo na družinářky s nabídkou, že mohou volat, kdykoli si budou chtít s někým popovídat, poradit se.

Snažíme se komunikovat také s rodiči budoucích žáků. Zástupci spolku se v době zápisu do prvních tříd pravidelně účastní besedy se zájemci o zápis dítěte do programu Montessori, tento rok proběhne setkání formou online konference na ZOOM.

S jakými problémy se na vás rodiče nejčastěji obracejí?

Jana:

Většina dotazů a problémů je směřována na učitele. Na spolek se rodiče obrací spíše s dotazy na pokračování projektů, které spolek zajišťuje – fungování kroužků a vracení plateb spojené s jejich zrušením, spuštění přihlášek na příměstské tábory, pokračování projektu vaření atd.

Máte zmapováno, jaké části rodin chybí technické vybavení (počítač, tiskárna, funkční připojení k internetu); kolik rodin se potýká s finančními problémy, protože rodiče v tuto chvíli nemohou vydělávat peníze, nebo jde o rodiče samoživitele?

Jana:

Dostupnost technického vybavení bylo součástí dotazníku pedagogů, kteří na začátku karantény mapovali situaci ve svých třídách. Všechny děti mají možnost být v kontaktu se svými spolužáky a učiteli, mají v tuto chvíli přístup k počítači s připojením internetu, případně jsou s učiteli v kontaktu přes telefon. Školní práce je zadávána tak, že není nutné použít tiskárnu. Složitější je kontakt s rodinami, které na začátku karantény odjely na své chalupy na samotách a jejich připojení k internetu není stabilní nebo za ním musí vyrazit na náves.

Jakou pomoc rodinám v nesnázích nabízíte? Na koho se mohou rodiče obrátit, pokud jim chybí zmíněná technika, čelí finančním problémům, nebo nedokážou svoji práci, péči o děti a jejich vzdělávání skloubit časově?

Jana:

Od uzavření školy jsme se společně s učiteli snažili rodičům předávat potřebné informace, na koho se mohou obrátit. Rodiče dostali kontakty na psychologickou pomoc pro dospělé i děti, tipy jak s dětmi mluvit o koronaviru, nabídky firem a organizací, které pomáhají se zajištěním techniky nebo finanční pomoci pro rodiny v nouzi. 

Tipy na domácí vzdělávání a aktivity s dětmi si předáváme stále i sami rodiče mezi sebou např. přes web nebo přes FB. Od prvního dne karantény dvě z asistentek nabídly pomoc rodičům s hlídáním a učením se s dětmi. Spolek zaktivoval a posílil sociální pracovní skupinu, na kterou se mohou rodiče obrátit, pokud se ocitnou ve finanční tísni. Rodiče si nabízí vzájemnou pomoc např. se zapůjčením techniky, instalací, zajištěním nákupu, dovozu či materiálu…

Jak probíhá komunikace mezi rodičovským spolkem a školou?

Mirka:

Rodiče nám, učitelům, kromě výše ucelené zpětné vazby nesmírně pomáhají hlavně s technickými záležitostmi, se zřízením a provozem komunikačních aplikací. Dále velmi optimisticky komunikují ohledně práce s dětmi doma, to je nejradostnější zpětná vazba vůbec.

Jana:

Vedení spolku je v každodenním kontaktu s Mirkou Kellovskou, vedoucí programu. S ředitelem školy jsme v kontaktu také. Společně se domlouváme na podobě a realizaci naplánovaných příměstských táborů a čerstvě také na podmínkách zpřístupnění školní zahrady rodičům s dětmi. Hledáme způsob, jak se bezpečně míjet na školní zahradě, která potřebuje naši péči a kterou mohou využít pro svůj oddech rodiče s dětmi, kteří bydlí v bytě a rádi by se s dětmi věnovali hrám a tvoření na školní přírodní zahradě.

Můžete prosím specifikovat, s jakými dotazy či problémy se mají rodiče obracet na rodičovský spolek či na školskou radu, co mohou směřovat na učitele a co na vedení školy?

Mirka:

Na učitele směřují dotazy týkající se  postupu dětí v učení se, zpočátku to byly hlavně strachy, nejistota, zda dělají dost. Časté dotazy směřovaly na technické propojení se v rámci třídy nebo mezi dětmi. Vše se ale týká pouze malých dětí v 1. trojročí, u větších už nebyly komplikace téměř žádné a dotazy byly hlavně od dětí.

Jana:

I za běžného školního provozu si myslím, že je dobré komunikovat hlavně s učitelem mého dítěte. Je v pořádku dát učiteli zpětnou vazbu, jak zvládáme domácí výuku, zda je práce hodně, nebo málo, nebo dítě vůbec nezajímá a rádi bychom pracovali jinak, případně požádat učitele o radu, jak při domácím učení postupovat.

Pokud mám pocit, že naše komunikace nefunguje, není dostatečná, je dobré se obrátit na vedoucího programu, zástupce ředitele pro daný stupeň základní školy případně ředitele školy. Pokud komunikace mezi rodičem a vedením školy selže, je vhodné se obrátit na Školskou radu, kontakty na její členy by měly být zveřejněny na webu školy.

V této době jsou aktuální zápisy do škol, jejich podobu v konkrétní škole je dobré komunikovat s vedením školy.

Rodičovský spolek může výborně pomoci v propojení rodičů, jejich vzájemné komunikaci, společné komunikaci se školou. V obráceném směru může spolek rodičů pomoci vedení školy s oslovením rodičů.

Velmi vám oběma děkuji za rozhovor a za inspiraci pro další rodičovské spolky, samotné rodiče i učitele.

Jak jsem se stal učitelem

Ve školství působím od počátku století. Jenže ve školství vysokém, bez jakékoliv formální pedagogické kvalifikace, a proto jsem se až do 11. března za žádného učitele v pravém slova smyslu nepovažoval.

Jenže pak byly uzavřeny základní školy a najednou se z rodiče stal tak trochu i učitel. Což o to, dcera v šesté třídě spoustu věcí zvládne sama. Navíc funguje velmi dobře komunikace se spolužáky a někdy jsem mile překvapen, co všechno jsou schopni si navzájem vysvětlit. Takže moje role je blízká tomu, co znám ze své praxe: spíše konzultant a průvodce. Také pomohlo, že učitelský sbor si docela včas uvědomil, že nelze prostě všechno, jak leží a běží, překlopit do domácího vyučování a vcelku si to sedlo s reálnými možnostmi žákyně šesté třídy a rodičů na home office. Ten pro mne reálně znamená plné nasazení, více práce a menší výkon, o nutnosti jiného typu sebekontroly nemluvě.

Jenže je tu ještě jeden poněkud svéhlavý prvňáček, u níž je z povahy věku i povahy individuální prostě třeba „být přitom“ fysicky i duševně. Odborná aprobace naštěstí věcně na učivo první třídy stačí, ale je dost složité přepínat role a dceru motivovat a učení neznechucovat ani jí ani sobě. Ani v tomto případě naštěstí „škola“ nijak neblázní, nicméně psaní a čtení se jinak než poměrně intenzivním každodenním procvičováním naučit nedá. Stal jsem se tedy učitelem, pravda jen dočasně a jaksi na čtvrt úvazku, ale skutečně učím, vlastně docela tradičně v tom klasickém slova smyslu. Naprosto nové je pro mne to, že musím daleko větší důraz klást právě na psychické zvládnutí procesu výuky (dceřino i svoje), než na její obsahovou stránku. Že každý den je třeba tu směs tlaku, přesvědčování, hry a zájmu namíchat trochu jinak a nikdy nevíte dopředu jak.

Je zajímavé srovnat všechny aktuální pedagogické zkušenosti domácího učitele i vysokoškolského pedagoga, který se najednou ocitnul chtě nechtě ve virtuálním světe. Nejzajímavější je pozorovat možnosti a omezení online výuky. Technicky se dá zvládnout ledacos a je skvělé, že máme nástroje, které nám umožní být v kontaktu se studenty a převést řadu věcí včetně přednášek a seminářů do virtuálního prostředí. Jenže je jasně vidět, že něco malého ale podstatného chybí. Že sebesofistikovanější vedená diskuse po skypu či zoomu prostě nedokáže vzbudit takový zápal, jaký někdy zažijete tváří v tvář v rámci diskutující skupiny. Nehrozí však prostý návrat ke stavu před karanténou, protože jsem si ověřil, že řada věcí funguje velmi dobře, ale stále spíše jako zajímavý doplněk a nikoliv náhrada tradičnějších metod.

Přesun výuky na doma a na dálku mne také nutí jako učitele a ještě více jako rodiče přemýšlet o tom, zda standardně požadovaný objem učiva ve smyslu nasoukání si do hlavy pozitivních znalostí, je skutečně potřebný a nutný. Jak na prvním, tak na druhém stupni, dokonce i na té vysoké škole existuje prostor pro přemýšlení o tom, co je a co není nutné.

S tím souvisí i fakt, že se jak rodiče, tak učitelé museli chtě nechtě rozhlédnout mimo svůj obor. Často díky tomu zjistili, že jejich milovaný předmět nabobtnal na úkor ostatních příliš, že i ty další disciplíny nebo „jenom“ měkké dovednosti jsou důležité, a že nejde zvládnout ve všech předmětech všechno. Pokud by něco z dob koronavirové karantény mělo být dotaženo do konce, měla by to být právě nějaká celková inventura školního kurikula. Nejde o to někoho nebo něco zcela vytěsnit, ale společně si uvědomit, co je opravdu nezbytné a čeho se i v zájmu většího upevnění získaných poznatků s klidným srdcem můžeme vzdát.

Jsou-li například najednou děti schopny načíst řadu poměrně detailních informací z dlouhé prezentace a zpracovat to podstatné do podoby zápisu, možná to znamená, že si to všechno nemusejí až tak detailně pamatovat. Spíše se mohou zaměřit právě na samotný proces zpracování informací. A to říkám, i když jako příležitostný historik dobře vím, že něco v hlavě člověk mít musí, protože jinak na zpracování dalších informací scházejí základní nástroje.

Stal jsem se opravdu učitelem? Nevím. Přinejmenším je to však po mnoha letech „díky“ karanténě poprvé, kdy se dost komplexně zamýšlím nad tím, co jako učitel vlastně dělám, jak to dělám a proč. A to je asi dobře…

Otec Vít s dcerami Anastázií a Marií

Škola za časů koronaviru

 

V současné situaci při uzavření škol kvůli epidemii nemoci Covid-19 jsme s dcerou přešly na domácí vzdělávání. Jak se nám to daří? Jaká je podpora ze strany školy a třídní paní učitelky?

V září 2019 dcera nastoupila do základní školy v menší obci, a to do pilotního projektu třídy s rozšířenou výukou angličtiny. V tomto směru je škola poměrně pokroková, spolupráci školy s rodiči hodnotím velmi pozitivně – již od prvních kontaktů se školou k nám byla vždy vstřícná.

Poté, co děti v polovině března zůstaly doma, škola s rodiči komunikovala pomocí zpráv v Edookitu. Již v pondělí 16. 3. byly dětem zadány první domácí úkoly, v míře spíše menší, což jsem jako rodič uvítala, vzhledem k tomu, že bylo třeba zařizovat pracovní záležitosti a celkově chod domácnosti.

První týden jsme tedy obdrželi informace a úkoly k matematice, českému jazyku a angličtině. Od druhého týdne nám byl poměrně detailně představen plán školy na zajištění domácí výuky ze strany učitelů – do kmenových předmětů budou vždy v pondělí zadány před Edookit úkoly na celý týden s návrhem rozvržení v rámci týdne, včetně nabídky pracovních listů a online stránek pro zájemce k procvičování. Na předměty typu výtvarná výchova, hudební výchova, pracovní činnosti a tělocvik bylo doporučeno založit dětem deníček, kam mají společně s rodiči zapsat, co za daný týden udělaly – ke každému předmětu přišel návrh možných činností jako např. v pracovních činnostech pomoc v domácnosti rodičům, výroba velikonočního přáníčka atd.

Od třetího týdne byla zavedena online výuka pomocí platformy Zoom – pro první ročník vždy hodinu v úterý a ve čtvrtek. První hodina se nesla v duchu pozdravení kamarádů, sdílení zážitků i výuky matematiky. Paní učitelka byla velice dobře připravena, během 5 minut se podařilo přihlásit kompletně celé třídě (škola poskytla všem rodičům i z jiných ročníků instruktážní video, jak se do systému zaregistrovat, což považuji za skvělý počin, jelikož program je v angličtině). Současně každý třídní učitel má své online konzultační hodiny, kdy je přítomen na Edookitu v sekci Diskuse pro případné dotazy rodičů.

Z mého pohledu se naše škola celé situace zhostila bez paniky a věcně, v naší třídě nejsou děti přetěžovány množstvím úkolů, hodnoceny jsou slovně a motivačně.

Maminka Veronika s dcerou K.

Scroll to top